Během víkendu poslanci dlouho debatovali o prodloužení NOUZOVÉHO STAVU. Všichni se shodli na jasném NE. Nakonec však vládu zachránili hejtmani na 14 dní. Za měsíc (tedy v březnu) budeme možná slavit výročí – jeden rok v karanténě. Ano, zažili jsme tam pauzy, kdy došlo k rozvolnění a k otevření obchodů či služeb, přesto jak rychle se otevřelo, tak rychle se i zavřelo. Z medií, ze sociálních sítí, z vlády se na nás chrlí mnoho informací o covidu, o počtu nakažených, o počtu úmrtí, o vakcinaci apod. Do popředí se dostává spoustu odborníků a každý má na epidemii jiný názor. Jeden chce rozvolnit částečně, druhý chce tvrdý lockdown. Co si z toho máme vybrat? Informace jsou protichůdné, rozpačité a každý si na sociálních sítích udělá rychlý úsudek o pandemii a jen on má pravdu. Můžeme se ale shodnout, že všichni z celé situace jsme:
UNAVENÍ
Opravdu jsem z celé situace unavená. Taky jsem unavená z lidí na sociálních sítí a médií. Celou epidemii jsem se pořád snažila o pozitivní přístup, ale už i mě dochází síly. Co mají říkat někteří živnostníci nebo samoživitelky? Lidé vidí, jak mnoho vládních zástupců nedodržuje ani základní restrikce. Kde by pak měli brát inspiraci? Co rodiče, kteří musí chodit do práce a pak se doma učit s dětmi, protože oni třeba výuku doma nedávají? Máme příjem neustále negativních zpráv a nikdo nám nedává pozitivní naději. To je velmi unavující a při představě, že bychom to měli prožít ještě další rok už začínáme být……
NAŠTVANÍ!
Ano, lidi jsou naštvaní či přímo na*****! Na nesrozumitelnou komunikaci vlády, na divná opatření, na nedostatečné kompenzace atd. Lidé jsou rozdělení v názorech a nejsou schopni vést spolu dialog. Pak do celé estrády přijde prezident a ještě tomu nasadí korunu! Jedni jsou naštvaní na druhé, protože nedodržují restrikce, jiní zase kvůli tomu, že nemají jak platit nájem. Kadeřnice chodí stříhat do domácností, aby si přivydělala a druhá ji za to udá, protože když né já, tak ty taky ne. Potom vidíte na Twitteru jak někteří novináři napíší:” Pokud lidé nedodržují restrikce, neměli by dostat kompenzace.” Nojo, to se to lehce řekne, vy práci máte. Kadeřnice ji nemá, místo toho má doma dvě děti, které musí živit a kompenzace ji nestačí. Ve společnosti nyní během krize dochází k prohlubování sociálních rozdílů, možná nejsou tak viditelné v médiích, ale na takové demonstraci na Václaváku je pocítíte dost. A tak se všichni z té únavy a naštvání totálně….
VYČERPÁME…..rezignujeme? Ztratíme naději? Nebo prostě budeme tupě přijímat informace? Toť otázka. Někteří na nemoc jménem covid vyčerpáním fake news už zcela rezignovali. Vyčerpání opozice by jistě uvítal Babiš, ale zrovna ta teď tepe nejvíc. Já osobně jsem nejvíc vyčerpaná z reakcí na sociálních sítí. Až někdy žasnu, co lidé dokáží napsat za výplody své fantazie. Ačkoliv začínám být i vyčerpaná z toho, že musím všechno zboží klikat na internetu a rušit vyskakující okna s reklamou, říkám si…..
CO BUDE DÁL?
Promoření je nám k ničemu. Vakcinace se táhne velmi pomalu. Jediné východisko ze situace je se semknout jako na jaře a ještě chvíli vydržet….nebo? Z výsledků okolních států je jasné, že restrikce fungují, bohužel lidé jsou např. v Německu více organizovaní a mají větší důvěru ve vládu. My jako národ postrádáme obojí. Navíc se neumíme semknout v nejtěžších chvílích pokud nejde o hokej nebo o fotbal. Do škol by se určitě měla vrátit část žáků, postupně by se mohly otevřít i služby a obchody v omezeném režimu s jasnými pravidly, ovšem musely by se opravdu dodržovat. Zda jsme toho jako lidé schopni si musí každý odpovědět sám. Zatím to vypadá na suchý únor nejenom z hlediska alkoholu.
